Spinální osteochondróza je chronické onemocnění, při kterém dochází k degenerativním změnám na obratlích a meziobratlových ploténkách umístěných mezi nimi. V závislosti na umístění léze v páteři se rozlišují: cervikální osteochondróza, hrudní osteochondróza a bederní osteochondróza. K diagnostice spinální osteochondrózy je nutné provést rentgenový snímek a v případě jeho komplikací (například herniovaný disk) MRI páteře. Při léčbě spinální osteochondrózy se spolu s léčebnými metodami široce používají reflexní terapie, masáže, manuální terapie, fyzioterapie a fyzikální terapie.
Etiologie a patogeneze
Do té či oné míry se spinální osteochondróza vyvíjí u všech starších lidí a je jedním z procesů stárnutí těla. Dříve nebo později dochází k atrofickým změnám na meziobratlové ploténce, ale úrazy, nemoci a různá přetěžování páteře přispívají k dřívějšímu vzniku osteochondrózy. Nejčastější osteochondróza krční páteře a osteochondróza bederní páteře.
Bylo vyvinuto asi 10 teorií osteochondrózy: cévní, hormonální, mechanické, dědičné, infekčně-alergické a další. Žádný z nich však neposkytuje úplné vysvětlení změn, ke kterým dochází v páteři; spíše se vzájemně doplňují.
Předpokládá se, že hlavním faktorem výskytu osteochondrózy je neustálé přetěžování segmentu pohybu páteře, který se skládá ze dvou sousedních obratlů. Takové přetížení může vzniknout v důsledku motorického stereotypu – držení těla, individuálního způsobu sezení a chůze. Špatné držení těla, sezení v nesprávné poloze a chůze s nerovnou páteří způsobují další zátěž na ploténky, vazy a svaly páteře. Proces může být zhoršen v důsledku strukturálních rysů páteře a nedostatečného trofismu jejích tkání, způsobeného dědičnými faktory. Nejčastěji se strukturální defekty vyskytují v krční páteři a vedou k cévním poruchám a časnému výskytu známek osteochondrózy krční páteře.
Výskyt osteochondrózy bederní oblasti je často spojen s jejím přetížením při ohýbání a zvedání těžkých předmětů. Zdravá meziobratlová ploténka snese značné zatížení díky hydrofilitě nucleus pulposus umístěného v jeho středu. Jádro obsahuje velké množství vody a o kapalinách je známo, že mají malou kompresi. K ruptuře zdravé meziobratlové ploténky může dojít při kompresní síle větší než 500 kg, zatímco ploténka změněná v důsledku osteochondrózy praskne při kompresní síle 200 kg. Zátěž 200 kg zažívá bederní páteř člověka o hmotnosti 70 kg, když drží 15 kg zátěž v poloze předklonu těla o 200. Tak vysoký tlak je způsoben malou velikostí nucleus pulposus. Když se sklon zvýší na 700, zatížení meziobratlových plotének bude 489 kg. Proto se často první klinické projevy osteochondrózy bederní páteře objevují během nebo po zvedání těžkých předmětů, domácích pracích, plení na zahradě atd.
Destrukce pojivové tkáně vazivového prstence ploténky, vazů a pouzder fasetových kloubů vyvolává reakci imunitního systému a rozvoj aseptického zánětu s otoky fasetových kloubů a okolních tkání. Vlivem posunu obratlových těl dochází k natažení pouzdra fazetových kloubů a změněná meziobratlová ploténka již tak pevně nezajišťuje těla sousedních obratlů. Vzniká nestabilita segmentu páteře. Kvůli nestabilitě je možné sevření kořene míšního nervu s rozvojem radikulárního syndromu. Při osteochondróze krční páteře k tomu často dochází při otáčení hlavy a při osteochondróze bederní páteře - při ohýbání těla. Je možné vytvořit funkční blok pohybového segmentu páteře. Je způsobena kompenzační kontrakcí obratlových svalů.
K herniaci ploténky dochází, když ploténka sklouzne dozadu, roztrhne zadní podélný vaz a vyčnívá část ploténky do páteřního kanálu. Pokud je současně jádro disku vytlačeno do páteřního kanálu, pak se taková kýla nazývá prasklá. Závažnost a trvání bolesti u takové kýly je mnohem větší než u neprasklé kýly. Výhřez ploténky může způsobit radikulární syndrom nebo kompresi míchy.
Při osteochondróze roste kostní tkáň s tvorbou osteofytů - kostních výrůstků na tělech a výběžcích obratlů. Osteofyty mohou také způsobit kompresi míchy nebo způsobit rozvoj radikulárního syndromu.
Příznaky spinální osteochondrózy
Hlavním příznakem spinální osteochondrózy je bolest. Bolest může být akutní s vysokou intenzitou; zesiluje při sebemenším pohybu v postiženém segmentu a nutí proto pacienta zaujmout vynucenou polohu. Takže při osteochondróze krční páteře pacient drží hlavu v nejméně bolestivé poloze a nemůže s ní otáčet, při osteochondróze hrudní páteře se bolest zesiluje i při hlubokém dýchání a při osteochondróze bederní páteře je pro pacienta obtížné sedět, vstát a chodit. Tento syndrom bolesti je charakteristický pro kompresi kořene míšního nervu.
Přibližně v 80% případů je pozorována tupá bolest konstantní povahy a střední intenzity. V takových případech musí lékař během vyšetření odlišit projevy spinální osteochondrózy od myositidy zádových svalů. Tupá bolest u osteochondrózy je způsobena nadměrným napětím svalů, které drží postižený pohybový segment páteře, zánětlivými změnami nebo výrazným protažením meziobratlové ploténky. U pacientů s takovým syndromem bolesti nedochází k nucené poloze, ale dochází k omezení pohybů a fyzické aktivity. Pacienti s osteochondrózou krční páteře se vyhýbají ostrým zatáčkám a náklonům hlavy, s osteochondrózou bederní páteře - seďte a vstávejte pomalu, vyvarujte se ohýbání těla.
Komplikace spinální osteochondrózy
Komplikace osteochondrózy jsou spojeny s herniovaným intervertebrálním diskem. Patří mezi ně komprese míchy, která se vyznačuje necitlivostí, slabostí určitých svalových skupin končetin (v závislosti na míře komprese), vedoucí k parézám, svalové atrofii, změnám šlachových reflexů, poruchám močení a defekace. Intervertebrální kýla může způsobit stlačení tepny zásobující míchu s tvorbou ischemických oblastí (infarkt míchy) se zánikem nervových buněk. To se projevuje výskytem neurologického deficitu (poruchy pohybů, ztráta citlivosti, trofické poruchy), odpovídající úrovni a prevalenci ischémie.
Diagnóza spinální osteochondrózy
Diagnózu spinální osteochondrózy provádí neurolog nebo vertebrolog. V počáteční fázi se provádí rentgenové snímky páteře ve 2 projekcích. V případě potřeby mohou vyfotografovat samostatný segment páteře a nafilmovat v doplňkových projekcích. K diagnostice intervertebrální kýly, posouzení stavu míchy a identifikaci komplikací osteochondrózy se používá zobrazování magnetickou rezonancí (MRI páteře). MRI hraje důležitou roli v diferenciální diagnostice osteochondrózy a dalších onemocnění páteře: tuberkulózní spondylitida, osteomyelitida, nádory, ankylozující spondylitida, revmatismus, infekční léze. Někdy v případech komplikované osteochondrózy krční páteře je nutné vyloučit syringomyelii. V některých případech, pokud MRI není možná, je indikována myelografie.
Cílené vyšetření postižené meziobratlové ploténky je možné pomocí diskografie. Elektrofyziologické studie slouží ke stanovení rozsahu a lokalizace poškození nervových drah a sledování procesu jejich obnovy během terapie.
Léčba spinální osteochondrózy
V akutním období je indikován klid v postiženém pohybovém segmentu páteře. Za tímto účelem se u osteochondrózy krční páteře používá fixace pomocí límce Shants a u osteochondrózy bederní páteře se používá klid na lůžku. Fixace je nutná i u osteochondrózy krční páteře s nestabilitou segmentu páteře.
V medikamentózní terapii osteochondrózy se používají nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID): diklofenak, nimesulid, lornoxikam, meloxikam. Při intenzivní bolesti jsou indikována analgetika, např. centrálně působící analgetikum flupirtin. K uvolnění svalového napětí se používají myorelaxancia - tolperison, tizanidin. V některých případech je vhodné předepsat antikonvulziva - karbamazepin, gabapentin; antidepresiva, mezi nimiž jsou preferovány inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (sertralin, paroxetin).
Při výskytu radikulárního syndromu je pacient indikován k ústavní léčbě. Možné je lokální podávání glukokortikoidů, protiedémová terapie a použití trakce. Fyzioterapie, reflexní terapie, masáže a fyzikální terapie jsou široce používány při léčbě osteochondrózy. Použití manuální terapie vyžaduje přísné dodržování techniky jejího provádění a zvláštní péči při léčbě osteochondrózy krční páteře.
Operace páteře jsou indikovány především v případech výrazné komprese míchy. Zahrnuje odstranění hernie disku a dekompresi páteřního kanálu. Je možné provést mikrodiscektomii, laserovou rekonstrukci ploténky, náhradu postižené ploténky implantátem a stabilizaci segmentu páteře.